Často dostávám otázku, jaký druhý cizí jazyk by se člověk měl učit. Skvělé je, že první cizí jazyk už nikdo nezpochybňuje. Je jím bezesporu angličtina. Umět anglicky je základní dovedností. I když nám do budoucna bude vypomáhat umělá inteligence, tak v rozhovoru dvou lidí nikdy nebudete stát na stejném schodu, když budete mluvit přes nějakého digitálního prostředníka, jako ten, kdo mluví jazykem napřímo. Existence nebo neexistence této digitální bariéry pak může být rozhodující, zda získáte vysněnou práci, zakázku nebo z letmého seznámení vypěstujete přátelství nebo obchodní vztah. Jsme přece jen lidé a chceme mluvit s lidmi.
Angličtina je tedy základ. Druhý jazyk pak vytváří vaši osobní výhodu. Každý samozřejmě nejraději mluví svým rodným jazykem, takže když budete s Němcem hovořit německy, bude to vaše výhoda. Čekat, že někdo bude hovořit česky, můžete, ale davy česky hovořících cizinců se nejspíš neobjeví.
Když vybíráte druhý jazyk, mějte na paměti dvě věci. Co se vám líbí a kam spěje váš život a budoucnost. Pokud máte část rodiny ve Francii a možná tam půjdete studovat, volba je jasná: on y va! Jestli se vám líbí Itálie a každý rok tam jezdíte k moři nebo lyžovat, pak neváhejte a naučte se objednat si gelato.
A pak přicházejí na řadu specifika každého jazyka. Němčina nebývá láska na první pohled. Zato ji máme všude za našimi humny a pokud s německy hovořícími nepracujete nebo je nepotkáváte, nejssjpíš na němčinu narazíte aspoň na sjezdovce nebo na dálnici. Každopádně ji nepodceňujte, pro práci ji můžete potřebovat eins zwei.
Španělština je nejen zvukomalebný, ale také velký jazyk. Může se nám zdát vzdálená, ale mluví jím skoro celá Jižní Amerika, nezanedbatelná část USA a Španělsko také není malý státeček. Pokud to risknete bez němčiny, španělština je můj tip. Říká se o ní, že je jednoduchá. Na začátku se taková zdát může, ale v pokročilejších úrovních má řadu záludností.
Stejně jako italština. Do té se zamilujete snadno. Když hovoříte italsky, cítíte hned o něco větší lehkost bytí. Italština je radost a když na Italy promluvíte italsky, reagují velmi přátelsky. Italštinou navíc můžete dojem udělat i doma. Když v restauraci správně vyslovíte „gnocchi“, rázem se zařadíte mezi těch několik málo lidí, kteří to řeknou správně.
A na závěr jsem si nechala francouzštinu. To je šlechtična. Vznešená, hrdá a náročná. Dny své největší slávy má sice za sebou, ale přesto je významná. V diplomacii nebo i běžně na ulici, protože velká část Francouzů ji stále má za jediný jazyk na světě.
Hlavně neváhejte a do jazyka se pusťte. Je to práce, ale i zábava. Učení jazyků rozvíjí váš mozek, otevírá dveře a přináší jiný pohled na svět a na život. V každém cizím jazyce jste trochu jinou verzí sám sebe, cítíte se jinak. Je to zajímavá sonda do nátury každého národa a také do hloubky vlastního já. Neříkejte zbytečné věty: „Kdybych tak uměl jazyky. Já na jazyky nemám talent. Kdybych se tak anglicky naučila dřív.“ Dejte se do toho, nebojte se dělat chyby a brzy ucítíte, že vám roste sebevědomí a otevírají se nové možnosti.
Soňa Nekvapilová
Ředitelka Jazykové školy Zebra